Amway aneb až se vám budou snažit vecpat „nenáročnou práci se skvělým výdělkem snadno a rychle“

Milé děti.

Bylo nebylo, jednoho krásného dne mi zavolala na mobil příjemná paní, která se odvolala na doporučení jednoho mého bývalého zaměstnavatele a řekla, že se mnou chce o něčem mluvit. A protože byl opravdu krásný den a já netušila nic špatného, vesele jsem přijala a domluvila si s tou paní schůzku.
Ještě se bát nemusíte.
Ve smluvenou dobu jsem přišla na smluvené místo, objednala si kávu a v duchu se připravovala na něco jako pracovní pohovor.
Paní přišla tak tak včas; byla prý na schůzce se svým obchodním partnerem z Rakouska. Jistě to na mne mělo udělat dojem, ale já jsem už v životě pár Rakušáků viděla a vůbec se jich nebojím.
Náš rozhovor začal docela příjemně. Ptala se, co studuji, co plánuji dělat dál, jaké mám sny. Něco jsem jí pověděla, přesto jsem však měla neodbytný pocit, že stále bůhví proč mluví více ona než já. Tento neodbytný pocit se záhy stal nevyvratitelným faktem.
Ještě se nebojte, třeba je jenom ukecaná.
Pak mi však paní začala líčit nějakou časově nenáročnou práci, kterou bych mohla vykonávat ve svém volném čase a za kterou bych dostávala skvěle zaplaceno. Mluvila o splněných snech, spoustě volného času a hlavně o spoustě peněz. Tedy, o penězích mluvila skoro pořád. Ale milé děti, my přeci víme, že koláče (a tedy ani peníze) nejsou bez práce! Za co mi tedy ty skvělé peníze tak horečně nabízela? Vysvětlení se mělo nacházet na předtištěném papíře plném efektních obrázků a kolonek, kam jsem musela vypisovat sumy, které si onou prací vydělám. Musím říct, že to bylo mohutné vymývání mozku, egyptští mumifikátoři by se mohli učit. Nul v sumách přibývalo, šipky všemi směry přes papír se zaplétaly a ze všech stran se valila procenta a já se stále snažila najít v tom všem nějaký smysl. Za několik chvil jsem však už nevěděla ani čí jsem. Jedno mi ale začínalo být jasné: Tohle není dobré.
A teď se už děti bojte.
Paní mi totiž po výčtu všech dokonalých výhod, slev a zisků prozradila, že abych si mohla začít vydělávat tímto způsobem „podnikání“, musím do projektu zatáhnout další lidi, své přátele například, kteří se zapojí do systému, budou nakupovat přes internet ve „svých“ obchodech a mé výdělky díky nim budou růst jako Otesánek po pekáči s kuřaty.
Ale co udělá Otesánek, když sežere pekáč s kuřaty?
Pustí se do táty.
Takže budu muset zaplatit nějaký úvodní balíček za 1200 Kč (ale když se mi to nebude líbit, tak mi ty peníze za půl roku uuuuurčitě vrátí!) a pak nějaké školení a když neseženu lidi, kteří by se zapojili a dělali obrat, tak si bohužel nevydělám nic…
Nadhodila jsem, že se to nápadně podobá pyramidovému systému, ale bylo mi řečeno, že né né, vůbec ne, že to je naopak síť a bla bla bla bla bla (aneb spousta slov, v nichž se veškerý smysl ztrácí).
Milé děti, co vám budu povídat, měla jsem z toho hlavu jako meloun. Po hodině mozkového výplachu jsem si nechala napsat internetové adresy oné úžasné firmy a hned jak jsem se z toho doma vzpamatovala, milou společnost Amway jsem si proklepla.
A ejhle.
Milé děti, ona je to stejně známá firma jako zlý vlk nebo liška z pohádek! Taky povídá, že vás jenom povozí na ocásku, ale přitom se vás snaží zatáhnout k sobě do doupěte. Snad proto mi paní řekla název firmy až úplně na závěr sezení. Ale konec už s metaforami. Podobnou zkušenost jako já má bohužel víc lidí. Jen se o tom málo mluví. Snad ze studu, snad ze strachu. Taky mám strach. Tušit něco takového, na žádnou schůzku bych rozhodně ani nepáchla.

Pro více informací se podívejte přímo na stránky firmy Amway: http://www.amway.cz – ale jen krátce, jsou totiž příliš lživé.
Dále doporučuji tento blog: http://bartosova.blog.idnes.cz/c/17500/Jak-jsem-potkala-Amway.html a diskuzi pod ním (ID Luborka má přesně tytéž argumenty, kterými mi příjemná paní dělala z obsahu lebky květák na mozeček)
a nakonec tento článek: http://www.dfens-cz.com/view.php?cisloclanku=2006032606 , který si přečtěte celý a dvakrát, protože se tam dozvíte i o jiných typech „skvělé práce bez námahy“, která vás přivede přinejlepším do průseru, přinejhorším na mizinu. A jestli vám ani to nebude stačit, googlete dál…

Poučení pro příští generace zní: Bez práce nejsou koláče. Zapomeňte na rychlé výdělky, lehkou práci z domova, zapomeňte na to, že by vám někdo jen tak chtěl pomoci ke skvělým penězům! V takovýchto společnostech každý podřizuje vše pouze svému sobectví, svému prospěchu a jestli VY pro ně něco znamenáte, tak jedině zdroj peněz, který je nutno ždímat, ždímat a ždímat. Potkáte je na ulici nebo jim váš kamarád dá v dobré víře kontakt. Budou se usmívat a ptát se, o čem sníte. Budou velmi příjemní. A všechno co řeknou, bude lež.
Ale nebojte se, děti. Vy jim nenaletíte. Vy jste totiž byly varovány.

Dobrou noc.

Jak jsme navštívily „Pajdácký večírek“

Čeho je na naší škole nejvíce? Největší množství je samozřejmě studentů – a hned po nich letáků zvoucích na nejrůznější párty, oslavy, pařby a večírky. Sandra a já, obě v polovině druhého ročníku, máme na kontě žalostně málo účastí na těchto akcích. Proto jsme se v zápalu patriotství nechaly zlákat mile vypadajícím letáčkem zvoucím na Pajdácký večírek v 7. nebi.

Ve středu 2. dubna kolem osmé hodiny, jak hlásal letáček, jsme tedy s řádnou party náladou vyrazily. Po chvilce hledání a pivu na kuráž jsme konečně prošly pod modře zářícím neonovým štítem Sedmého nebe a byly jsme TAM.
Nerozházel nás uvítací výbor ve dveřích hodnotící naše vzezření zrakem zkušených dobytkářů ani navoněné nagelované osazenstvo rozdělené striktně na chlapečky u jedněch stolů (usrkávající pivko) a holčičky u druhých (usrkávající džus či – v touze odvázat se – džus s vodkou). Nerozházela nás ani podivná tuc-tuc hudba (letáček hlásal, že v baru jsou dvě stage, jedna „POP“, druhá Oldies a CZ). Abychom se rozkoukaly, usedly jsme na jeden drink. DJ nevypadal, že by chtěl do konce života pouštět něco jiného než své trance cosi. Za jeho zády promítaly tři obrazovky záběry z blíže neidentifikovatelné párty plné prsatých, blonďatých, polonahých a viditelně sjetých slečinek a my jsme si stále více uvědomovaly, jak moc se sem nehodíme. Sandra nenápadně ukrývala pyramidky na opasku a kovový náramek, já tiskla svoji hippísáckou kabelku co nejdále do stínu. Ohodnotily jsme místní osazenstvo jako kategorii „šampónci“, „frikulíni“, místy „metrosexuálové“ a rozhodly se, že jestli někde v tomto klubu má být večírek pedagogické fakulty, tak ve spodním patře, u Oldies stage. Mocnými hlty (šampónci zalapali po dechu) jsme dopily své nápoje a odebraly se zkusit nižší poschodí klubu, které svojí tajemnou modrou září slibovalo, že si konečně trsnem.
Zklamání nemohlo být větší.
Fotbálek, bar, křesílka – vše za mříží, vše liduprázdné, tiché; šeptající jen potměšilou poznámku, že jsme se asi nechaly napálit nejapným aprílem. Taháme z kapes letáčky a kontrolujeme datum: hlásá stále stejně nadšeně 2. duben. Naše nadšení však vyprchává stejně rychle jako bublinky ze zteplalého šampaňského. Stoupáme po schodech zpátky na ulici a zbytek večera se snažíme smýt ze zápěstí ohavná razítka připomínající nám naši prohru. Pařbu odkládáme na neurčito a odcházíme tuto špatnou zkušenost někam zapít.

Poučení pro příště a pro další generace: 7. nebe sucks. A na pajdácké večírky jedině na Favál – nebo zkrátka kamkoliv, kde to nesmrdí šampónem.

Hlášky

- Intimní zóna je od 60 cm blíž.
- Jasně, od 60 cm do -20 cm.

- Manžel se zajímá o indickou kulturu. Učí se sanskrt, medituje...
- Tak to nic, za to nemá peníze.

- Napadlo vás někdy, že příliš inteligentní učitel může své žáky omezovat?
- Hmmm, tak to nám fakt nehrozí.

- Chtěl bys to někdy zkusit s chlapem, Jakube?
- Ani ne.
- A ty, Sandro...?

- On se holí sotva na bradě.
- Kdo to je, Yetti?

- Sežeň mrtvolu, bude soulož.